Můžete se naučit jazyk za 3 měsíce?

Soukromě učím jazyky více než 16 let. Tuto práci mám nesmírně ráda. Vyzkoušela jsem spousty metod, jak učit a nyní hodně využívám konverzace. Se studenty si hodně povídám v daném jazyce a učím už jen individuální hodiny.

Poznala jsem už mnoho studentů. Velmi děkuji osudu, že tomu tak je. Se svými studenty se obohacujeme navzájem.

Dnes už vím, že to jestli člověk uspěje, závisí z velké míry na tom, jak se rozhodne. Chtěla bych vám zde vyprávět některé příběhy svých studentů. Pro vaši inspiraci, ať se obohatíte i vy :).

Jsou to pravdivé příběhy, ale změnila jsem jména i okolnosti.

Už je to dávno, kdy jsem učila angličtinu v jedné firmě. Nebyli to ani začátečníci ani pokročilí, všichni už začínali poněkolikáté, ale nějak se nemohli dostat dál ze škatulky věčných začátečníků. Učila jsem podle svého největšího svědomí i vědomí, ale jednalo se spíš o udržování jazykových znalostí, než učení.

Když jsem zadala úkol, nebo se ptala, proč se studenti neučili, nepřipravili. Slýchala jsem často výmluvy.

• Nemám čas, protože

… máme barák a musím kolem něj teď v létě hodně běhat,  je seno, sekání trávy

… musím se starat o děti

… musím se starat o rodiče

… musím hodně pracovat

Můžete si doplnit jakýkoliv důvod, proč studenti neměli čas

• Neleze mi to do hlavy
• Jsem hloupý
• Jsem už starý
• Nechápu gramatiku

Můžete si doplnit jakýkoliv důvod, proč studentům angličtina nešla

Do rozběhnutého kurzu přistoupil student. Říkejme mu třeba Pepa. Pepa byl úplně jiný než ostatní účastníci. Anglicky neuměl vůbec, ani slovo. Z mého úhlu pohledu měl těžší život. Pepovi bylo okolo 30ti let. Měl doma manželku, která se starala o 5tiletou dceru s Downovým syndromem. Pepa věděl, že se o ně musí postarat. Věděl, že mu nikdo moc nepomůže. Věděl, že pro manželku i dceru by bylo lepší nebydlet na vesnici, ale v Praze, kde by všichni měli lepší zázemí a služby ulehčující jejich život. Pepa si nikdy, ale vůbec nikdy nestěžoval. Naopak, vždy měl dobrou náladu a svými legráckami nakazil i ostatní.  Byl rád a vděčný za svoji manželku i dítě. Od začátku se do hodin angličtiny zapojil. Mluvil a používal, co jsme se naučili. Nabral si ode mne veškeré materiály, dostával úkoly navíc, aby se doučil to, co měli umět ostatní. Viděla jsem obrovský pokrok, každý týden.

Když jsem ho chválila a dávala za příklad ostatním, ozývaly se výmluvy. No jo, tomu to jde, když se nemusí starat o velký dům. Nemusí jít o víkendu za rodiči… Opět můžete doplňovat.

Pepa se během velmi krátké doby, několika 2-3 měsíců – kdy chodil na kurz pouze 1x týdně se skupinou na 1,5 hodiny – naučil komunikovat anglicky. Mluvil i psal s chybami, ale nebál se a nevymlouval. Pepa si našel si práci v Praze, odstěhoval se tam i se svou milovanou rodinou. K dobré práci mu pomohla i angličtina a jeho úsilí.

Proč se Pepa naučil anglicky (ne perfektně, ale tak aby mohl angličtinu používat v práci) za tak krátkou dobu? V čem byl jiný, než mí ostatní studenti? Co si myslíte vy? Lze se naučit jazyk za 3 měsíce? :)

Já si myslím, že když se chci něco naučit, chci něčeho dosáhnout, musím se dívat vpřed, musím vědět, proč to chci. Nevymlouvat se, nehledat výmluvy proč něco nejde, ale způsob, jak to půjde.

„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit“
Paulo Coelho