Jak se učíme

Existuje ideální student?

Už jste si přečetli článek o studentovi Petrovi? Dnes vám popíšu jiného studenta.

Bylo nebylo, žil jeden student angličtiny. Říkejme mu třeba Pavel. Je mu podobně jako Petrovi, tedy 40+. Anglický jazyk se ve škole neučil, ale cítí, ví, že by se ho měl učit. Má práci, ve které se angličtina vyžaduje. Vztahy s kolegy ze zahraniční pobočky by byly asi úplně jiné, kdyby si mohli popovídat bez překladatele. Do firmy přichází noví, mladí, kteří sice nemají takové znalosti, zkušenosti, ale díky svým jazykovým znalostem se dostanou výš.

Pavel jezdí každý rok na dovolenou a cítí se trapně, protože kromě pozdravu a poděkování nemůže reagovat na nic a je úplně závislý na svém synovi Jakubovi, který musí vše přeložit a vyřídit, zařídit.

Do učení se Pavlovi moc nechce, na jednu stranu ví, že by se učit měl a opravdu už je to potřeba. Má ale špatné zkušenosti ze školy. Při studiu jazyků ve škole vlastně jenom vyplňovali nudná gramatická cvičení, u kterých někdy ani nevěděl, co že to po něm chtějí a jaký mají smysl.

Pavel už zkoušel dvakrát s angličtinou začít v kurzu. Ale po několika lekcích to vzdal.

Nakonec přece jen přemluví sám sebe a do studia jazyka se pustí.

Je to přesně jak si myslel a předpokládal. Učení mu nejde. Připadá si trapně, když mu učitelka už po několikáté vysvětluje gramatiku a on dělá stále jednu a tu samu chybu. Už dávno neví, co je to podmět, přísudek, tázací zájmeno. Takového času tráví nad učením a do druhého dne to stejně zase zapomene. Prvotní nadšení, které učení věnoval, postupně opadá. Občas jsou i důležitější věci na práci a tak Pavel nestíhá ani své pravidelné lekce jednou týdně a občas nedorazí na kurz.

Co může Pavel dělat? Výchozí podmínky jsou stejné jako u Petra. Tak proč mu studium jazyka nejde? Petr totiž energii nesměřuje ke studiu, ale proti němu. Tím, že lamentuje na to, že je příliš starý, hloupý, že mu angličtina nejde.

A jak příběh pokračoval dál. Pavel si udělal jeden večer volno. Vypnul mobil, televizi. Pustil si svou oblíbenou hudbu a zamyslel se. Pokud se bude chtít angličtinu opravdu naučit, je třeba něco změnit.

Pavel se smířil s tím, že mu angličtina zpočátku asi nepůjde tak rychle jak si představoval. Ale na druhou stranu, přece jen se něco málo naučil. Při rozhovoru v práci, občas zachytí slovíčka, sousloví, které už zná ze svých hodin. Pavel si začne všímat těchto slovíček, zapíše si je do svého sešitu na slovíčka a každý den večer si je pročte.

Pavlovo učení je takové učení neučení, není v něm žádný systém. A tak si Pavel sedne a do diáře si zapíše kromě své pravidelné lekce 2x týdně půlhodinu studia. Tento čas je vyhrazený na studium jazyků, Pavel už si na tento čas nedává žádné další aktivity, má už předem připravené, co bude v tomto jazykovém bloku dělat a soustředí se pouze na studium. Už nic nehledá na internetu, pouze studuje. Jednou je to četba článku, který už dělali na hodině angličtiny, jindy poslech nebo gramatické cvičení.

Petr se nesoustředí tolik na gramatiku, ale spíš na studium slovíček, četbu a poslech. Objevil systém na internetu Quizlet a obden si najde čas, aby tam slovíčka zapsal a několik lekcí si projel.

Jakmile Pavla napadne, že je hloupý, nemá to cenu, všichni jsou lepší než on. Uvědomí si, že je zbytečné si s tím dělat starosti. Dál se dostane ten, kdo vytrvá, kdo se nevzdá s prvním neúspěchem a krok za krokem pokračuje v cestě dál. Je to ale těžké, tyto myšlenky zahnat.

Při své výuce se velmi často setkávám se studenty, kteří se chovají podobně jako Pavel. Mají vždy spousty důvodů, argumentů proč studium jazyků nejde (čas, stáří, jazykové nadání, můžete pokračovat). Není to jednoduché, ale pokud se oprostí od svých negativních vzorců, zbaví se svých bloků a soustředí se na svůj cíl, budou si spíše všímat svých pokroků, neustanou a vytrvají, půjdou krok za krokem ke svému cíli, opravdu se zlepší.

Pokud by Pavel zůstal u svého prvního chování, s učením angličtiny by pravděpodobně po několika lekcích opět skončil, nebo vy ve výuce pokračoval, ale nedosáhnul by takových výsledků, jakých by mohl. Protože platí staré známé.

„Ať už si myslíme, že něco dokážeme, nebo že to nedokážeme, vždycky máme pravdu“

Vím, že je to těžké a obdivuji každého, kdo si najde čas na učení jazyků.

Neexistuje jednoduchý návod na to jak se stát ideálním studentem. Ale pokud se chcete jazyk učit a naučit, zkuste se inspirovat v mém článku o studentech Pavlovi a Petrovi.

• nechtějte být dokonalí hned od začátku
• nesoustřeďte se na své nedostatky, ale na své pokroky, byť by byly sebemenší
• porovnávejte se pouze sami se sebou
• stanovte si reálné cíle. Pokud neumíte téměř nic anglicky, pravděpodobně si do půl roku neuděláte z angličtiny státnice
• vytvořte si systém a harmonogram učení
• nebojte se dělat chyby
• učte se jazyk ve frázích, nikoli jednotlivá slovíčka, můžete využívat i mentální mapy
• používejte techniku, např. Quizlet nebo Duolingo
• V mém eBooku 15+5 rad jak se učit cizí jazyky naleznete další rady a tipy jak na učení jazyků, bez biflování.
• Je dobré učit se slovíčka ve frázích. Když mluvím v cizím jazyce, používám slovní obraty, které znám ze čtení, poslechu, sledování filmu. Znát celou frázi může být mnohem snazší, než skládání jednotlivých slovíček dohromady. Frázi, kterou znám a kterou jsem použila mohu obměňovat dalšími slovíčky.Seznam takovýchto frázi si můžete vytvořit i Vy, pohledat na internetu a stáhnout si volně dostupné seznamy, nebo si můžete koupit můj eBook Základní anglické fráze nejen na cesty a ušetřit si tím čas hledáním, sepisováním.

Při studiu jazyka je důležitá nejen píle a vytrvalost, ale i vnitřní nastavení, sebepojetí.

Přeji Vám mnoho úspěchů při učení jazyků. Inspiraci a praktické tipy, jak se učit jazyky můžete najít i v mém eBooku. „15+ 5 rad jak se učit cizí jazyky“