Bojíte se mluvit cizí řečí? Nebojte se

Bojíte se mluvit cizí řečí? Nebojte se

Je léto, čas dovolených. Více cestujeme nebo se naopak s cizinci setkáváme i tady u nás v Čechách.

Budu Vám vyprávět tři příběhy, ve kterých se znalost jazyka vyplatila a nebo také ne :)

První příběh je příběhem jednoho z mých studentů. Udál se před několika lety.

Můj student, říkejme mu třeba Tom, byl na poště v našem malém městě a jako obvykle zde byla obrovská fronta čekajících lidí. To bude asi na dlouho, pomyslel si a trpělivě čekal J. K přepážce se probojoval cizinec, který si chtěl vyměnit peníze. Úřednice u přepážky pánovi česky vysvětlovala, že peníze nevyměňují a bude muset jít do banky. Nerozuměli si ani jeden. Všichni ostatní ve frontě dělali, že se jich to netýká, hráli mrtvé brouky.

Tehdy Tom vystoupil z řady, došel k přepážce a svou nedokonalou angličtinou pánovi vysvětlil, že toto není banka ale pošta, popsal i kde je nejbližší banka. Měl ze sebe obrovskou radost, využil angličtinu, asi nemluvil perfektně, ale odhodlal se a mluvil s cizincem. Jako bonus mohl zůstat na začátku řady. Co vy, jak dlouho se učíte anglicky nebo jiný jazyk a jak byste reagovali vy? Znáte vhodné fráze a dokázali byste je použít?

Je to už delší dobu, ale že se toho moc v našem malém městečku nezměnilo, ukazuje i můj další příběh. Tentokrát je jiné dějiště – místní plavecký bazén, lépe řečeno šatny. Jiné místo, ale okolnosti jsou stejné – opět ostatní hrají mrtvé brouky :)

 V šatnách našeho místního plaveckého bazénu jsem viděla pobíhat zmatenou paní s malou roztomilou holčičkou. Paní evidentně netušila, jak se dostat do skříňky. Nabídla jsem jí pomoc a zjistila, že mluví pouze německy. Číslo skříňky, které se nám ukazovala na displeji, se nám nepodařilo nikde najít. Zašly jsme tedy na přepážku, kde se prodávají lístky. Prodavačky byly v obraze, věděly o tom,  že má paní špatný – pánský čip, ale nic neudělaly a seděly v klidu za kasou. Nevím, proč, pouze můžu  tušit a odhadovat, že v tom měla co do činění jejich neochota domlouvat se s cizincem. Žádné jiné logické vysvětlení mě nenapadá. Co si myslíte vy?

Ne vždy je znalost jazyků něco platná. O tom vypráví můj třetí příběh. A hádejte, kde se udál? Kde jinde, než v našem malém městě. Zastavilo u mě auto plné cizinců. Všimla jsem si ho už předtím, evidentně bloudili. Zeptali se mě nejprve, zda mluvím anglicky. Ano, anglicky umím, byla moje odpověď. Jakou ti měli óóóbrovskou radost, že v našich končinách našli anglicky mluvícího člověka. :) Následovala otázka, kudy se dostanou do Týnce. Má znalost angličtiny my tenkrát byla k ničemu, protože cestu jsem bohužel neznala a milí cizinci rychle ztratili dobrou náladu. Bohužel, ne vždy je znalost jazyků a ochota mluvit i s chybami k něčemu :)

A co vy? Jak mluvíte cizími jazyky? Jak jste na tom s překonávání ostychu? Mluvíte? Bojíte se promluvit? Budu ráda pokud mi napíšete a podělíte se.

O tom jak se přirozeně učit mluvit a rozumět v cizí řeči se můžete dočíst v mých článcích a eBoocích zdarma. Vytvořila jsem také soubor více než anglických 500 frázi – Angličtina nejen na cesty, které vás mohou inspirovat.

Ať už se učíte jakýkoliv jazyk, nenechte se zastrašit a využijte každé možnosti a používejte ho.

Přeji prima prázdniny, dovolené i dny.